BÁSNIČKY - NORMÁLNÍ
TRÁPENÍ
Kdo za to může? Kdopak to zavinil?
Že z lásky těch dvou zbyl jenom stín.
Hořký čaj už neosladí,
vzteklého psa si nepohladí.
Nač takhle žít jen v přesvědčení,
že všechno špatné,
hezkým není.
Život jde dál a my jdeme s ním.
Střídáme kroky, jako náš stín.
Ten, který nestřídá názor a zbarvení,
kdo teda může za naše trápení?
Já…ty…snad i láska sama.
Mocná a kouzelná.
Dává nám hodně, nechce však nic.
Copak to znamená?
Všechno, co dala, si zas vezme zpět.
Teď, nebo až za pár let…
BOJÍM SE
Stýskalo se mi po tobě
a ty jsi nepřišel,
když jsem tě chtěla mít u sebe,
ty jsi odešel.
Dneska jsi přišel, já poprvé tě
spatřila,
já ráno myslela a pevně věřila,
že mě tu nenecháš samotnou
stát
a tvého kámoše pořád se ptát:
„Kdy přijdeš?“
Bojím se, že když ti řeknu,
že pro mě nejsi kamarád jen,
že do tebe blázen jsem,
já pro smích ti budu jen.
Bojím se ti tuhle básničku dát,
a ty mi odpovíš milerád,
že nemáš mě vůbec rád.
Radši budu doufat jen,
že mít ráda tě přestanu,
že spolu budeme chodit ven,
a do normálu se dostanu.
Odpusť mi to,
že jsem ti to chtěla říct,
jenže já tě víc a víc
„MILUJU.“
LÁSKA
Změřit teplotu, srdce puls,
stoupat na výšku, srovnat kurz,
být přesný jak setina vteřiny,
nad mapou bloumat dlouhé hodiny…
Modré i zamračené nebe,
pohltí letoun,
a dávno pohltilo tebe.
Láskou k třem stupňům volnosti,
láskou, jež nezná něžnosti,
láskou, po níž na modré obloze
jen černá stopa žene se!
ZÁPAD SLUNCE
Na přelomu dne a noci
já na tebe vzpomínám,
máš mě pořád ve své moci,
já tebe teď proklínám,
žít bez tebe už nedovedu,
byl jsi celý můj svět,
uložils naši lásku k ledu,
uvadá naší lásky květ,
tys nechal mě a odešel
a takhle to dopadlo,
tys celé moje srdce měl
a naše slunce zapadlo!
KONEC
Vstala a chtěla jít,
nebavilo ji už na světě být.
Slzy pálily jí moc,
plakala dlouho, celou noc.
Chtěla být jen s ním,
líbat jeho tváře,
srdce neosvítila jí záře.
Vzpomíná na časy, kdy spolu byli,
lásku mezi sebou si zaslíbili.
To ona, zkřížil ji plány,
nikdy už nebude něžné
milování.
Milovala ho moc,
víc než sebe,
víc než oblohu,
víc než jasně modré nebe.
Už nemohla, byl konec všeho,
neprobudí se už nikdy vedle
něho.
Stála tam na mostu,
dívala se dolů,
už chtěla skoncovat
s představou: spolu!
Houkání sanitek, pištění kol,
nikdo nevyléčil její světobol.
DAR LÁSKY
Láska je krásná a je to dar,
láska je všechno, cos mi kdy dal.
Teď už ji nedáváš, teď ji chceš zpět,
zničil jsi všechno, zničils náš svět.
Láska je bolest, láska je žal,
už nechci cítit, cos mi kdy dal.
Zastavit čas, vrátit ho zpět,
aby už nebyl náš hloupej svět.
To bych si přála, tohle chci moc
už nechci brečet každičkou noc.
Láska je zákon, láska je hra.
Láska je sázka – dobrá i zlá!
VALENTÝN
V tvém srdci už teď bydlí jiná,
sama jsem na Valentýna.
Opuštěná, v osamění
-tím pádem se všechno mění.
Tenhle svátek trávíš s jinou,
nevím, jestli mojí vinou.
Mám v srdci jen černý stín,
pro mě umřel Valentýn.
Tahle báseň vystihuje,
že mě nikdo nemiluje.
Snad jindy, třeba příští rok
-já udělám první krok!
BÁSEŇ PRO TEBE
Teď marně hledám slova,
já s Tebou mluvit chtěla,
však bylo tam moc lidí
a já skoro oněměla…
Nevím, proč jsi přišel,
já zmatená teď jsem,
zda kvůli mně to bylo,
neřekl jsi všem…
Že krásný jsi – to věděla jsem,
inteligentní – to poznala jsem!
Co ještě hledám?
Jsi romantik – stále doufám jen…
Trochu divoch? – dnes zklamána jsem…
Já nekoušu,
však více poznat bych Tě chtěla,
abych příště neoněměla…
Chtěla bych Tě zas vidět,
mluvit s Tebou jen,
co třeba rád děláš,
co je Tvůj sen…?
Tak stále tápe srdce mé,
doufám, že nebude Tebou zlomené.
Čekám stále v sázku,
zda Tvé srdce by mohlo přijmout
mou lásku?
LÁSKY ZRADA
Slzy tečou po mé tváři,
náhle skápnou po polštáři,
mé oči se už nerozzáří,
Tys je zradil,
Ty lháři!
CHTĚLA BYCH
Chtěla