PELÍŠKY-hlášky
***Proletáři všech zemí, vyližte si prdel.
***Mami, mami, brácha je mrtvej. Strejdo, má hlavu v troubě a tráví se. V naší elektrický troubě? To snad ne.
***Co to je? Lžičky. No, lžičky, to se hodí, tolik lžiček. No pozor. To nejsou obyčejné lžičky. To jsou lžičky z umělé hmoty-lehké, ohebné, pružné. To jsou lžičky, které vyvynuli výzkumníci z NDR.... (Za chvíli se všechny lžičky v kafi roztečou)Já jsem ti řikala, nech je až na polárkovej dort. To přece není do horkýho kafe. Mě by jenom zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu. Stříleli za války do vzduchu. No jistě, vy dva jste se hledali co?! Jak neni něco z USA, tak se to pánům nelíbí. Já kdybych před vás pánové postavil dvě krabičky od sirek ale dvě NAPROSTO stejný krabičky a o jedný z nich vám řekl, že je z USA, tak která by pro vás byla lepší co? Samozřejmě ta americká. Americká samozřejmě. Americká samozřejmě.
***Pane Kraus,není vám něco? Ale ne, jen se mi zatočila hlava. Nějak se mi nelíbíte. Vy taky vypadáte hrozně.
***Můžu se na něco zeptat? Ne! Co by tě zajímalo? Nehoří! Jednou pro vždy nehoří!
***Něco ti je? Nic mi není. To ti tak budeme věřit, že ti nic není, když jsi hekla. Já nehekám. Hekla jsi, neříkej, že ne. Proč bys jinak hekala, kdyby ti bylo dobře? Tady celé dny chodím po bytě a pozoruju tě, jak bledneš jako smrt, ztrácíš se mi před očima. Mě přece můžeš všechno říct, i to, že ti není dobře! Hekla jsi, teď jsi hekla! A popři to. Dcera je drzá, a starý hypochondr tady neustále heká a heká! Já, válečný invalida a kripl po třech infarktech, hekám snad? Obtěžuji tím někoho? Neobtěžuji!
***Co si přeješ, holčičko? Tatínek vám přeje hezký svátky... Děkuji. A vzkazuje, jestli by alespoň na Boží Hod nemohl být klid. Tatínek... (Sejde ze schodů.) Pojď mi to povědět sám, ty Koněve! Nemusíš za sebe posílat spojku, tady nejseš na generálním štábu. (na otce) Každej ví něco. Víš snad ty, kdo založil Beatles?! Myslíš, že Svojsík, Frištenský nebo snad Tyrš? Víš hovno. Odkdy ty držíš Boží Hod? Já se z toho zblázním. Dobytku, kterej se zleješ i na Štědrej večer jako mužik!
A ty si trhni nohou! Až to s tebou zase šlehne, tak už ti podruhý pomáhat nebudu, ty parchante! O to se tě nikdo nikdy neprosil! Tohle je můj dům, můj byt a já si tady můžu řvát jak chci! Ty jsi ho dostal za šaškování na buzerplace, zatímco já jsem ho dostal za léta strávená ve fašistických kriminálech! Není voják jako voják!
***Nejsou ty knedlíčky trochu mazlavé? Noky přece musí být trošičku mazlavé. Na povrchu. Noky? Slyšel jsem dobře? Řekla jsi noky? Maminčiny noky přece. Pravý nok je na povrchu mazlavý a uvnitř kyprý a vláčný. Ale mluvila jsi o maminčiných vynikajících bramborových knedlících? Mluvím o senzačních maminčiných nocích. O těchto nefalšovaných typických vídeňských bramborových knedlících? A ty se je opovažuješ nazývat... Noky. Knedlíky. Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Je to prosté. Knedlík se vaří ve vroucí vodě ve formě podlouhlých válečků, a teprve po vyjmutí z lázně se krájí na tenké plátky. A po obrubě těchto plátků může být takový knedlík trochu oslizlý. Naproti tomu typický nok, se ve formě kuliček nebo šišek, vaří každý kousek oddělený zvlášť, a tudíž je slizký po celém svém povrchu.
***Mami, můžeme si pustit tu novou desku? Radši ne, Péťo. Teti... To víš, že jo, Peťulko. Nebude to Bohoušovi vadit? Ať tu chvíli řve někdo jinej.
***Co je to tady za hnusnou máničku? Myslíš Gagarinova bratra? A to jsem ti chtěl tu nástěnku svěřit, smrade.
***Soudruhu učiteli, můžu se na něco zeptat? Ano. Hoří hovno? Péťo! Co říká? Jestli hoří hovno. Třeba velbloudí ano. To je pravda. To je pravda. Ty nevíš kolik je hodin? Kolik je hodin? Moc. Říkali jsme si přece, že tatínky budeme vždycky vybírat spolu. Péťo mazej do postele, nebo ti ten mikroskop zabavím a dostaneš ho až na konci školního roku!
***Teď tady něco smrdí. Matko, neser.
***To je pejsek? Ne, to je velbloud.
***Skleničky! No, ty už jsme potřebovali jako sůl. Jsou už všechny vymlácený. No právě, všechny už jsou vymlácené, to říkáš přesně. Jestlipak sis všimla něčeho zvláštního na těch skleničkách, Mařenko? Jsou lehký. No. Tady... Tady totiž přestává veškerá legrace. Tak se dobře dívej, ty posměváčku. Lidunko, copak se stane, když hodíš obyčejnou sklenici na zem? No rozfláká se. Správně, rozbije se. Obyčejná sklenička se rozbije. Tak tomu skutečně dřív bývalo, že se obyčejné skleničky rozbíjely. Pak se ale dalo pár chytrých hlav dohromady... Ty, neškleb se. (A řekli: Dost! A není náhodou, že těch pár chytrých hlav se sešlo v Polské lidové republice. V socialistickém Polsku! To není náhoda. To jak je ta slavná Polka, madam Curie - Sklodowská... Sklo...
***To bylo málo. Tak málo, říkáš? No dobře. Tak na, chlapče. A komu tím prospějete, co? Druhé straně? A skláři nebudou mít co žrát.
***Udělej tam značku. Jak... jak mám udělat značku, ty vole?! Drápem, ne? Ty vole. To je blbec.
***Uzlinko, Uzlinko pod...podej mi vidličku, jo? Tati, zabruč. Co říkáš? Zabruč. Já ti zabručim, až slezu dolu!
***Co bude dnes k obědu? Neřvi jak paviján a běž si to přečíst!
***Pánové, já jsem četl v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí takovou zajímavost, že průměrná ženská, žena, myslí na sex každých pět minut. A průměrný člověk, jako muž, chlap, na to myslí každých sedum minut. A co z toho jako vyplývá? Že sem průměrná ženská.
dotaz
(Marťa, 26. 6. 2012 13:09)