FRANTIŠEK NEDVĚD - NEVÁHEJ A VEJDI (1998)
POPRVÉ SÁM
Tak neváhej a vejdi
i když každej z vás to ví, že bráchu mám
dnes poprvé vám budu zpívat sám
Ještě dřív než měl jsem fousy
za holkami jsem brousil
jenže brácha míval stejnej vkus
a když já jsem o ňákou stál
tak Jeník určitě mnohem dál s ním byl
mně trvalo to vždycky trochu dýl
Pak jsem v Brontosaurech hráli
vyzkoušeli všechny sály
projeli skrz naskrz celou zem
Byl to šťastnej čas
a sotva někdo tenkrát moh si říct,
že od života chtěl by něco víc
Pak po dlouhý řádce let
osud rozpůlil náš svět
žádny hádky ani žádná zášť
chcem´ to prostě zkusit každej zvlášť
Teď tu stojím a mám trému
třeba tleskáte jen jemu
a já bych dál měl trochu stranou stát
tak promiňte mi tu troufalost
já vážně chci jen pro radost
vám hrát
a věřte, že to dělám hrozně rád
Tak neváhej a vejdi
i když každej z vás to vím, že bráchu mám
dnes poprvé vám budu zpívat sám
KOČOVNÍ HERCI
Laciné šminky přilepený nos budka s nápovědou
to pro ty co zapomněli,
jak svou roli mají správně hrát.
Kočovní herci tu jsou máky kvetou principál je pán,
kočovní herci tu jsou, s nimi léto přijelo k nám.
Když lidi nejdou, prázdný mají sál tak zas popojedou.
Stejně musí na neděli
pani principálka prádlo prát.
Všichni jsme herci jenom někdo víc nebo míň umí hrát.
Naše trapné komedie
nikdo nechce ale vážně brát.
OSTROV JMÉNEM MLÁDÍ
Znám vzdálenej kraj
Šťastnej kraj
Domem voní ranní čaj
Z teplý housky stejká med
Květy bodláků
Plný čmeláků
Babí léto koncem září
Sním o těch dnech
Šťastnejch dnech
Nosím bráchu na zádech
Ažse setmí jdeme jíst
V malým plecháčku
Vaří zelňačku
Máma s rozesmátou tváří
Za zdí vzpomínek
V bedně od plínek
Leží ostrov jménem mládí
Mám rád jarní sníh
Mokrej sníh
Zase lezen po stráních
Pak se suším celý den
Svetr v komůrce
Boty na šňůrce
Půda plná harampádí
Za zdí vzpomínek
V bedně od plínek
Leží ostrov jménem mládí
Hm-hmm-hm-hm-hm
Znám krásnou zem
Šťastnou zem
A truhla s pokladem
Naviják a tátův prut
Kolo v předsíni
Budík na skříni
Slyším čas jak rychle pádí
Kolo v předsíni
Budík na skříni
Slyším čas jak rychle pádí
Za zdí vzpomínek
V bedně od plínek
Leží ostrov jménem mládí
CHCE TO JENOM ČAS
Chce to jenom čas
Chce to jenom čas, čas, čas
To ti povídám
To umanutý trápení
Na kterým se pláčem nic nezmění
To já znám
Koukáš a brečíš
A tvý slzy dopadají na plaňkovej plot
Zařídím byt
Jak budeš chtít
Vím, že jsi byla zvyklá v městě žít
Koupím ti kočku a budu mít svatej klid
Koukáš a brečíš
A tvý slzy dopadají na plaňkovej plot
Všechno budeš mít
Všechno budeš mít, mít, mít
To ti přísahám
Dubovou skříň a růží lán
I na sušení vlasů ten drahej krám ti dám
Koukáš a brečíš
A tvý slzy dopadají na plaňkovej plot
Tady budem žít
Tady budem žít, žít, žít
To je jasná věc
Kdo jednou šláp na můj práh
Ten si tady zvykne, o to já nemám strach
Koukáš a brečíš
A tvý slzy dopadají na plaňkovej plot
JABLŮŇKA
Tam v údolí u bílejch skal, voní jablůněk sad
a kmínky hlídač přivázal ať můžou zpříma stát
ten sad se táhnul pod strání až tam kde stával kříž
v tom z dálky divný hvízdání se neslo blíž a blíž
Tulák měl v ranci písničku a slípky cestou krad
když ztratil v trávě tkaničku na místě zůstal stát
ten vandrovník byl línej hoch a bosej nechtěl jít
tu dostal nápad že by moh jablůňce šňůrku vzít
Pak deště kroupy střídaly a vítr silně dul
jablůňku snadno vyvalí vždyť schází jí ten kůl
však bouřka přešla vítr ztich a teď se světe div
ten strom se ohnul pak se zdvih je krásnější než dřív
Jablůňka od té příhody zestárla o pár let
však spoustu sladké úrody jí můžem závidět
já nejsem žádnej zahradník však říkám na svou čest
když volnost stromkům prospívá i nám snad dobrá jest
když volnost stromkům prospívá i nám snad dobrá jest
DÍVKY Z MĚSTA
V pátek Forda nahodím a jedu z lesů ven
lokty opřít o barovej stůl
v krámě whisku dokoupím co vyschla za tejden
mouku,cukr,petrolej a sůl
Všude spousty dívek, všude spousty cizích žen
město hučí jako včelí úl
všechny nosí džíny všechny pořád spěchají
zjeví se a mizí bůhví kam
v šedomodrým nebi hledám hvězdu potají
ulice se vlní jako lán
Jedna se mi zdála jiná jedna jediná
možná ale že to byl jen klam
já se rozběh za tou hvězdou vůbec nevím proč
městem chodím v jejích šlépějích
hledám ráj či peklo prostě věčnej kolotoč
svět je plnej marnejch nadějí
Náhle stojí přede mnou má vyzývavou tvář
v očích jenom pobavenej smích.
Vím že tu mou nenajdu i kdybych hledal dál
vím že někde bloudí jako já
vím že jednou potkám holku o kterou bych stál
o které se po nocích mi zdá
teď už jenom naložím ten petrolej a sůl
pernej tejden před sebou zas mám.
V pátek Forda nahodím a zas vyjedu ven
lokty opřít o barovej stůl.
V krámě whisku dokoupím co vyschla za tejden
cukr, mouku, petrolej a sůl.
Všude spousty dívek, všude spousty cizích žen
bez lásky je člověka jen půl.
POŘÁDNEJ CHLAP
Chtěl bych bejt pořádnej chlap,
co ve všem se vyzná,
co se stydí když neví jak dál.
A když sám do špíny šláp,
tak to raději hned přizná.
Chtěl bych žít jak žít se má.
Chtěl bych bejt pořádnej chlap,
co si prádlo včas mění,
co se holí než s holkou jde spát.
Chci bejt chlap co na to káp,
že nad mejdlo není.
Chtěl bych žít jak žít se má.
Bejt pořádnej chlap,
kterej ženskou si bráni,
její pláč nebo lhaní už zná.
Kterej ví, že její drápky zvou k milování.
Chtěl bych žít jak žít se má.
Chtěl bych bejt pořádnej chlap
a hádat se s tebou.
Chlap co trpí a nesmí to vzdát.
Kdybych snad na dno si hráb,
chci zůstat sám sebou.
Chtěl bych žít jak žít se má.
Kdybych snad na dno si hráb,
chci zůstat sám sebou.
Chtěl bych žít jak žít se má.
NIC VÍC
Vypadáš jak sen, prchavý sen,
když s ránem odchází, však víš.
Vypadáš jak tůň, hluboká tůň,
ukrytá pod strání, však víš.
Chtěl bych každý den tě vídat,
bělostná křídla z mořských pěn.
Vypadáš jak sen, co se mi zdál,
než zhoustne svítání, nic víc.
Vypadáš jak stůl, prostřený stůl,
kde příbor neznají, však víš.
Rukama tě jím jak slouha,
chutnáš jak touha, pepř a sůl.
Vypadáš jak stůl, snědený krám
od vína zmáčený, nic víc.
Vypadáš jak stráň, rozkvetlá stráň,
ráj milenců a včel, však víš.
Milovat tě smím jen zřídka,
hladím tvá lýtka a tvou dlaň.
Vypadáš jak stráň, zvlněná stráň,
co voní po broskvích, nic víc.
Vypadáš jak sen, prchavý sen,
když s ránem odchází, však víš.
Venku noc a den se střídá,
přepych i bída jde nám vstříc.
Zatím co ty spíš já mám strach nahlas říct:
mám tě rád, nic víc...
KANADA
Zas nádhernej je čas voda plní bobří hráz
zas v kulovnici vlhne prach když stoupáš po horách.
Z tý výšky vidíš svět že je o sto roků zpět
a křídla můžeš orlům závidět.
Z ohňů stoupá dým stoupá krajem podzimním.
Co ulovíš to ulovíš někdy míň a někdy víc,
tady pořád platí čest, daný slovo,nůž a pěst
a z javorů se snáší rudej déšť.
Je místo chrámu les i když nekáže tu kněz
a svátky se tu nedrží snad jenom občas půst
a když se spáchá hřích místo zpovědi je líh
a v údolí už leží první sníh.
Z obočí visí led taky rád by sis někde sed.
Třicet stupňů pod nulou a řeku drtí mráz,
dáš ptákům pod modřín trochu loňskejch jeřabin.
Je leden doba hustých kožešin.
Pak padáš únavou když ti popruhy záda dřou.
Teď vezeš kůže do města taky umejt by ses chtěl,
už se těšíš jako kluk a vidíš špínu závist hluk
a pivo chutná hůř než rybí tuk.
Jen zpátky přejdeš most a máš lidí na rok dost.
Že záda bolí nevadí, jsi šťastnej že jsi sám.
Zbývá jenom nabrat směr mezi čelenky z orlích per.
Je jaro přišla doba vlčích her.
Zas nádhernej je čas voda plní bobří hráz
zas v kulovnici vlhne prach když stoupáš po horách.
Z tý výšky vidíš svět že je o sto roků zpět
a křídla můžeš orlům závidět.
NAPOSLED
Když slunce ztrácí moc, když se soumrak mění v noc
já vyčkávám nemám klid, přemýšlím, kde zas můžeš být.
A pak cvakne klika u dveří, ty přicházíš
a můj dům je náhle plný mládí.
Posadíš se kousek blíž, dotekům se nebráníš,
oči své schováváš do svých řas, to už dávno znám.
Jako kniha stokrát přečtená se mi otvíráš
každý den na stejných stránkách.
Když se střída rub a líc nepočítej kdo dá víc
a kdo míň. Posbírej nádobí není už co jíst.
Štěstí poskládané z večerů a z čekání,
přiznávám, že mi ve dne scházíš.
Naposled chci jen pár vět ti říct,
já vím, že nebyl jsem,
já nebyl jsem s nikým šťastnější.
ROZCHOD
Přece víš jak bloudí pstruh,
když ztratí v říčce směr.
Tak i já jak duch bloudím na zdařbůh
krajinou kde hraje se fér
To já vím, vím, že život je zlej
a špatná věc je lhát.
Jen tě prosím víc krát neříkej
že tě nemám rád.
Chyť mou dlaň a pojď sem blíž
já nevím co bych řek.
Vždyť ty sama víš že mi nevěříš
na podvod v lásce není lék.
Žádna láska nekončí
dřív nežli začíná.
To snad není hřích, že tě po tvářích
pohladit zapomínám.
JÁ NA TO MOC NEJSEM
Jako kluk jsem mýval sen u mně stál kantor s notýskem
a on hned z matiky máš pět někdy stačí jen pár vět
abys věděl kolik problémů ti chystá velkej svět.
Naše třída lavic pár to náš chlív byl větší.
Když nám známky rozdával
pan učitel i ředitel měl řeči,
že to půjde jenom chtít.
No a já už věděl svý že to zvládám s bídou,
tátův krám ten já dávno znám,
ale učení to učení jen stěží
na to já moc nejsem.
Přišla vojna zelená chtěj mě učit střílet:
nabíjet a zamířit
pak stisknout spoušť a jenom houšť tak vidíš.
Že to půjde jenom chtít.
ale střílení to stříleni jen stěží
na to já moc nejsem
Běžel čas a já se bál že nepoznám tu pravou,
pak jsem v kráme prodával
a najednou si přede mnou jen stojíš,
tiše řekneš to jsem já.
Najednou si vzpomínám na pár slůvek z mládí
a rázem vím konec trápení.
Když tě nesmělou chci obejmout tak šeptáš
na to já moc nejsem.
KLEKÁNÍ
Už klekání zvoní už díku je čas,
svou hlavu skloní i kraj kolem nás.
Ukládáš k spánku své oči jak len
a v páleném džbánku se probouzí sen.
Den končí a stíny se dlouží,
pak soumrak a z lesů jde chlad.
Už klekání zvoní tak přestaň se ptát
proč máš mě ráda a proč mám tě rád.
Já poznám tvůj úsměv já poznám tvůj dech,
znám i tvou chůzi když stoupáš po schodech.
Jak před léty voníš jak před léty spíš,
ale před tím než usneš mi řekneš vždyť víš.
Jak před léty stejně mě hladíš,
jak před léty tišíš můj hlad.
Už klekání zvoní tak přestaň se ptát
proč máš mě ráda a proč mám tě rád.
Už klekání zvoní už díků je čas,
svou hlavu skloní i kraj kolem nás.
Spí chasa z mlejna a usnul i chlív,
ty pořád si stejná si stejná jako dřív.
Jen stříbro tvých vlasů mě mejlí,
vždyť bral jsem si blondýnku snad.
Už klekání zvoní tak přestaň se ptát,
já vlastně nevím proč mám tě rád.