Jdi na obsah Jdi na menu
 


STO ZVÍŘAT - BAMBULE (1998)

3. 2. 2008

Podpaží

Srůstá, srůstá moje podpaží
už mám srůsty čím dál níž
Srůstá, srůstá moje podpaží
když to znáš, tak možná víš
že dál to může jít až
k předloktí a zápěstí
Ty, kdo ruku zdvíháš
vůbec nevíš, co je pravý neštěstí
Čím dál míň se znám
proč a co kdy udělám
Víc ti povědí
o mně i mý sousedi
Jsem milej, jsem divnej
jsem smutnej, jsem živej
koho mám rád?

Srůstá, srůstá moje podpaží
a je zlý, že v tom jsem sám
Srůstá, srůstá moje podpaží
nevím, jak se učesám
Prej to není v knihách
prej to nejde vážně brát
Z vás, kdo ruku zdvíhá
víte, že je lepší do očí si lhát

Čím dál víc mi srůstá
moje jamka podpažní
Ještě že ne ústa
to jsem rád
Čím dál víc mi srůstá
moje jamka podpažní

Srůstá, srůstá moje podpaží
víc a níž se zajizvím
Srůstá, srůstá moje podpaží
už to znám a taky vím
že čím dál hůř to zvládám
v kuželkách a na kruzích
Vážně už tím strádám
všude sklízím jenom škodolibej smích

Parník

Vím, že potápí se parník
vím, že čluny nestačí
Hudebníkům, samým známým jménům
voda zatím stoupla ke kolenům
přesto dál svůj ploužák hrají

Houslista se včera opil
v zakázaných prostorách
Šéf ho seřval: to je naposledy
Teď to ví, už ví, proč byl tak bledý
proč se potom ztratil z očí

Další klidnou píseň hrají
voda stoupá k ramenům
Houslista při sóle trochu brečí
od té doby ale potápěči
na dně jejich cajdák slyší

Oči skleněný

Holky kyselý, kluci zpruzený
záda vodřený, víno zkažený

Nehty pěstěný, fotři zpocený
srdce zlomený, knihy zlevněný

Dveře zavřený, třísky zadřený
děti zkušený, davy srocený

Choutky šílený, řeči zmatený
domy zbořený, oči skleněný

Kdo se na tom zalepí?
Kdo se na tom zahojí?
Kdo se na tom obojí...

Vodní postel

Ten jazz, co tady v baru hrají
už balancuje na okraji
je ze mě málem melancholik
říkám si: mluv a nepij tolik

Co? Můj věk? No to se, holka, pleteš
narodil jsem se totiž v pěti letech
Mám doma sbírku orlích koster
whisky a velkou vodní postel

Poslouchej, jak se nám
pomalu kazí pleť
Je spousta otázek
na jednu odpověď
Jsem tvýho zmatku
šedá eminence
o kousek rostu
po každý sklence

Co takhle zúžit vrstvu vzduchu
démonů sbírku mám a taky duchů
Pojď se mnou mlčet, nebo na whisky
do rytmu zmítají se ohryzky

Můžu ti zahrát na kytaru
zalitou celou do jantaru
Napij se, najdi svoji hvězdu
tam, kde noc couvá do průjezdu

Rozpočítadlo

Ententýky
naše zvyky
nepočítaj nikdy s nikým
Šilháme jak
noční světla
pijeme nevinný střiky
Točíme se
jako větrák
počítáme desetníky
Ve dne každej bledne, vadne
celý noci hýří
Na koho to slovo padne, ten ať se s tím smíří

Elce pelce
kdo to nechce
může zmizet ze svý klece
Jak začneš
tak nesmíš přestat
osedlej mrtvýho hřebce
Nic dobrýho nesmíš čekat
zůstaneš u první lekce
Když se v mozku rozpínají
křídla netopýří
kdo to v sobě neutají
ten ať se s tím smíří

V patách vypasený chrti
v autech nejkrásnější holky na sedadle smrti

Chlápek

Chlápek, co vymejšlí vtipy
v ulici žije pustý, tichý
Denně ho míjej lidi
co ho znaj, co z něj brečej smíchy

Chlápek, co vymejšlí vtipy
ještě teď bydlí u rodičů
Je sám a pořád hledá
svůj glanc anebo svazek klíčů

Má snad je jednu vášeň:
rozpouštět inkoust v čistý vodě
Sledovat modrý světy
mraky, co mu v dlaních prouděj

Chlápek, co vymejšlí vtipy
rozpouští inkoust ve sklenici
Tráví tak celý tejdny
Má mraky v rukou, hlavě, plicích

Chlápek, co vymejšlí vtipy
pečlivě má se na pozoru
před vším, co víc ho láká
a žije jak ve vlastním fóru

Chlápek, co vymejšlí vtipy
docela slušně se tím živí
Chtěl by psát vážný věci
něco, co se mu neprotiví

Dej si hlavu na můj polštář

Dej si hlavu na můj polštář tukovej
Zapal sporák, přečti báseň z novin
Kolem šikmý jámy stavěj lešení
v lógru z kafe číhá moje vidění
i to, co teď říkám, lžičkou lovím

Dej si hlavu na můj polštář tukovej
Na stěně mám vzácnej olej z pánve
Den vychází ve sklenici kompotu
lhát mě nutí moje vůle k životu
říkat pravdu nic, který mám v hlavě

Jedna věc mě ale ještě hřeje:
jsem premiant kurzů beznaděje

Dej si hlavu na můj polštář tukovej
přilož knihu, je tu pěkná kosa
Ze stropu to táhne z toho otvoru
rybičky si plavou břichem nahoru
nic jsem nechtěl, už jsem toho dosáh

Jedna věc mě ale ještě hřeje
rabí prsty tančej na strunách
jsem premiant kurzů beznaděje
plnej něhy, jak masovej vrah

Karneval

Jako když sirkou o mejdlo zkoušíš dál škrtat
jako když zkřížit se povedlo s králíkem chrta
Je ve mně vždycky většina věcí, co nejsou vhodný
Co hoří, ve mně zhasíná, noci se tříštěj o dny

Můžeš mi věřit, že vím, o čem mluvím
Nesnaž si brát z věcí poučení
v noci, kdy chodci vrážej do svejch stínů
v noci, kdy básně píšou byznysmeni

Jako když někdo pod vodou zapálí doutník
Jako když před levnou hospodou je nóbl podnik
Je ve mně šedej karneval, hosti jsou samý cvoci
já píšu knihu na podpal, o dny se tříštěj noci

Chleba

Vydělávám na svůj chleba
tím, že sháním prachy
nesmíš se mi smát
Stejnej model najdeš třeba
i u mýho bráchy
nebudem si lhát

Brácha má trik, jak mít prachy
tím, že někde dělá
zejtra bude brát
Tenhle model mýho bráchy
kopíruju zcela
A můžu bejt rád

Tak hele, dej bacha
ten poďobanej chleba
ten co tu byl naposledy
ten, brácho, je v prachách
a kdybys ho chtěl znát
je brácha vnuka mýho dědy

Vydělávám na svůj chleba
jenom žádný strachy
musím to tak brát
Tohle ovšem je i třeba
model mýho bráchy
člověk musí jíst

Automat

Víno v saku šeptá Sodě:
"Já chci s tebou spát"
Káva v rohu trochu kašle
znáš to - listopad

V sále hraje Pivo s pleší
málem usíná
"Kámo, nepij," Fernet fňuká
"Víš, jak skončím já"

Pivo s pleší dál si řeší
jak je stále sám
Málo platný, je to špatný
vůbec nestíhám

Jámu, kam chceš jednou sletět
máš si hloubit sám
"Vím to," řek Džus a zved židli
"Platit, zavírám"

Dnes Vám bude hrát hudební automat
Ať krouží pokojem taneční přístroje

Soused – ska

Být svou sousedkou
získám přehled nad sebou
Víc by to řeklo mi
o mně i mým soukromí
Jsem milej, jsem divnej
jsem smutnej, jsem živej
koho mám rád?

Dávný mý sny jsou
stát se svojí sousedkou
Víc bych věděl snad
i o tý, co sem chodí spát
Je milá, je divná
je smutná, je živá
kdo ji má rád?

Krást

Byl pozdní večer, první máj
večerní máj, byl lásky čas
Doufám, že všichni nepoznaj
že občas zkouším básně krást
Baví mě krást...

Jak lvové bijem o mříže
jako lvi v kleci, znáte to
Múzy mi dělaj potíže
přesto bejt můžu poetou
Stačí jen krást...

Poštovní shránka na rohu
to není jen tak ňáká vě
Kradu jen dobrou předlohu
v tomhle jsem zase poctivec
Baví mě krást...

A občas křičím ze spánku:
Je máj, lvi bijou o schránku
na rohu klece láskou zajatí
pozdní máj už se poštou nevrátí

Dvojčata

Hlavou mi někdo chodí
v sandálech z kalnýho skla
Na cihlu klobouk hodím
natolik budu zlá

Každej se nenarodí
zrovna v ten nejlepší čas
Kdo přijde dřív si škodí
in vino veritas

Už mizej krysy z lodí
který mý jméno maj
Hlavou mi někdo chodí
dveře se zavíraj

Buď ráda, holka, že jsi sama
i ve svým chladu, i ve svý něze
Typickej problém s dvojčatama:
posadíš jedno a druhý sleze

Osvobození I.

Jak se blíží stáří
tím víc se mi zdá
že ten chlap s mou tváří
jsem já
Takhle to mít v mládí
jako teď to mám
tak ten, kdo mi vadí
jsem já sám

Tráví moje chvíle
dejchá mi můj vzduch
někdy bejvá milej
no těbůh
Nosí moje prádlo
musím s ním i spát
jí i to mý žrádlo
no a rád

Všichni se ženou za svojí potřebou
možná bejt ženou, vyjdu sám se sebou

Musím dál s ním sdílet
byt, postel a stůl
To znamená bydlet
já vůl
Těežko zdrhnout můžeš
když chceš zůstat svůj
pořád vlastní kůže
no fuj

U sklenice

Seděl jsem takhle u sklenice
vedle mě klábosili
Bůh Otec, Syn a Sestřenice
a kolu s rumem pili

Ten první říká: "V každý chvíli
držej svět moje dlaně
Jediný, co je nad mý síly
je na čas platit daně"

Druhej řek: "Vždycky jsem u vzniku
věcí, co smysl mají
Jediný, v čem fakt nemám kliku, jsou ženský
to je v háji"

Bůh Otec, Syn a Sestřenice
s nima čas jinak letí
Sedíme takhle u sklenice
když řekne pak ten třetí:

"Nemám rád svýho psychiatra
k rumu však cítím opak
Prométheus mít moje játra
orel si zlomí zobák"

Smrtihlav

Ještě za tvým stínem
zavřeným jak nůž
polej sochy vínem
a rozmaž jim černou růž

Nebude z ní motýl
není vyhnutí
z larvy, co nás, milý
co nás jednou pohltí

Na křídlech můžu mít noc a ráno
Nechtěj mě pochopit
Jak motýl musím žít, je mi líto
smrtihlav...

Co nám do zad dýchá
proč prach usedá?
Mraky táhnou břicha
tohle město se ti zdá

Čím víc láska padá
míň tě přesvědčí
hochu, já jsem mladá
jdi a vymři po meči

Irská

[Instrumental]

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář